Snad ale víc než samotné jídlo jde o kulturu stolování. Portugalci milují dlouhé sezení u stolu, kdy si povídají. Často o samotném jídle. Kde kdo co objevil dobrého. Líbí se mi, že je zde poznat ta jejich "vesnická" nátura. Milují domácí věci a nejlepší hospůdky jsou ty, kde vaří domácí. Pamatuji si tascy, kde člověk seděl skoro v obýváku,...

Fotograf nemůže minout. Závidím prostory. Muzeum přestavěné z věznice.

Už samotný fakt, že se jednotlivé dny v portugalštině řeknou 2. trh, 3. trh, atd. naznačuje, jaký mají portugalci k trhu vztah. To znamená, že pátek je 6. trh. Je to trošku složitější na výpočty, ale zvyknete si. Je to prostě život. A musíte ho zažít. Koupíte zde od tremocos - výborné fazole k pivu a vínu, papoušků, slepic, kytek,...

Znají pouze místní a jedna americká cestovatelka, která o něm napsala knihu - o tajných portugalských místech. Prozradila mi jí jedna Němka. Já se o něm dozvěděla tak, že jsem se ptala v jedné vesničce, jak tráví zdejší domorodci dovolenou, proč nejsou raději u oceánu. A tohle nás úplně dostalo. V noci se ozývaly podivné výkřiky - pak jsme...

Utajené pláže, kam se musíte slanit. Klasika. Dá vám to pocítit, že k nádheře se není často jen tak lehké dostat.

Kdo chce vidět Portugalsko, musí navštívit Obidos.

Jedno z nejkrásnějších míst, co znám. Nádherně zde funguje symbolika odlivu i přílivu. Místní sem každý večer přijíždí, štosují auta vedle sebe a dívají se z nich na zapadající slunce.

Před 20 lety jsem poprvé navštívila břidlicové vesnice, které jsou v portugalském vnitrozemí. Tehdy mě uchvátily svojí opuštěností usazenou do divoké krajiny. Teď už to tak není a musela jsem se hodně snažit, aby na záběrech nebyly cedulky a nebylo vidět, že jde vlastně už o jakýsi skanzen, kde se dá pronajmout dům. Ale za návštěvu jistě stojí....

Co to proboha je? Je to odrůda, která se pěstuje jen v Portugalsku. Mluvím o tom s Lukášem Hurníkem v pořadu pro Český rozhlas o portugalských vínech zde. K popíjení velmi inspirativní pořad s hudbou a poezií z Portugalska.

Jezdím do Portugalska už 20 let.

Tua a výhled z nádražní restaurace na Douro, kamenné žleby na překrásné vyhlídce Sao Salvador do Mundo, Peso da Régua jako vstupní brána do malebné krajiny s příběhy o jeptišce, která vlastnila a starala se o místní vinohrady.. staré židovské město při hranicích se Španělskem Belmonte a přírodní rezervace s vyjížďkami na lodi a pozorováním orlů -...

Začátek zajímavého Doura. Místo, kde většinou končí všichni stateční turisté, kteří nevysedli už v Peso da Régua. Z obřích lodí jezdících z Porta.

Staré univerzitní město. Doporučuji ubytování na náměstí s vyhlídkou na katedrálu a večerní procházku starým historickým jádrem. Pokud jste milovníci taschek, jako jsme my, pak to máte kousek do Chaminé. Kde vám starší manželský pár připraví domácí nefalšované portugalské jídlo.

Obří vlny a poté když vyhládne restauraci s výhledem. Největší vlny na světě - hned s Hawaií. Tady pocítíte sílu oceánu. Tady skutečně pokleknete před sílou živlů. Nejsme největší. Je něco mnohem silnějšího a nás přesahujícího. Obchůdek s likérem. Jelen - symbol surfařů.

Peniché. Zajímavý poloostrov. Byli jsme v listopadu. Oceán stejně ledový jako v červenci. Ale stojí za to, do něj vlézt. Pláž, kde je spousta surfařů, kteří se učí.